text mail tisk
Pošli kamarádovi odkaz na stránku

Jako každý jiný

Zvoní budík. Tento zvuk opravdu nemusím. Asi jako každý. Vstávám a přitom přemýšlím, co mě dneska čeká. Asi jako každý. Když si ale lehce urovnám myšlenky, tak nevyskočím hned vstříc novému ránu. Trvá mi to déle. U postele na mě totiž čeká vozík. Díky svému postižení, přesně zapadám do té skupiny lidí, kteří jsou označováni jako vozíčkáři. Ale věřte mi, s myšlenkou na svůj hendikep se rozhodně nebudím. Spíš myslím na to, co si dám k snídani nebo jestli ji vůbec stíhám. Asi jako každý.

Pak jedu do školy. Ano, tady jsou jistá specifika.Třeba nutnost čekat na nízkopodlažní spoj. Ale čekání většinou růže v podobě bezbariérových tramvají přináší, takže se do školy pohodlně dostanu. Tam mě to někdy baví, jindy méně. Asi jako každého.
To, že jsem na vozíku mě nijak nelimituje ani odpoledne. Tedy v čase, kdy mám volno. Někdy chodím plavat, je to totiž fajn forma rehabilitace. Často používám slovo “nedchodím”, i když ve skutečnosti neudělám ani krok. Vlastně totiž chodím plavat, tak jako jiní.

Večer se třeba potkám někde se známými a nebo usnu u oblíbené knížky. Můj den je podobný dnům, co prožívá každý. Ano, většina věcí mi trvá déle. U mnohých aktivit se bez pomoci druhého nehnu z místa. Avšak na to, jaký bude můj den to nemá zásadní vliv. Záleží totiž na mě a mých rozhodnutích.

Nežijte s hendikepem, dovolte hendikepu, aby žil s vámi.

© ligavozic.cz, 2012 Nahoru