Někdy se vyplatí ozvat
05.02.2014

Když jsem se nastěhovala do svého bezbariérového bytu, přišlo mi vše náramně báječné a jednoduché. „Do centra to mám kousek tramvají, nejvíce mnou používaná čísla linek trolejbusů i autobusů mi z Tomkového náměstí, které je bezbariérové, taky jezdí. Co víc si můžu přát.“ Říkala jsem si před několika lety nadšeně. Mé nadšení bohužel nemělo dlouhého trvání. Ve chvíli, kdy mi při přecházení přechodu na naši ulici, o kterém jsem si myslela, že je bezpečný, projelo auto přímo před mým vozíkem, uvědomila jsem si, jak je tento přechod nebezpečný. Pokud totiž sedíte na vozíku, nemáte šanci vidět jedoucí auta, přes ty zaparkované. Neváhala jsem tedy a napsala na městský úřad Brno – sever o svém problému. V žádosti jsem je žádala o nápravu situace a navrhovala jednoduché řešení umístění značek oznamující přechod pro chodce. Za nedlouho mi přišel dopis z městského úřadu, že moje žádost byla předána oboru dopravy na Kounicově ulici v Brně. Byla jsem opravdu ráda a myslela jsem si, že nebude trvat věčně a bude tu bezpečno. A ejhle! Týdny se měnili v měsíce, následně i roky a stále se nic nedělo. Mnohokrát mi nezbývalo nic jiného než volat městské strážníky, aby mi přijeli pomoct převézt přes „nebezpečný“ přechod. Jindy mi musela jít pomoci moje matka. Nepřišla jsem si soběstačná, ani v takové věci, jako je přejití přechodu. Situace se vyhrotila o to víc, kdy byl zablokován jediný chodník, který byl přístupný vozíčkářům. A to z důvodů stavby nového bytového domu. Začala jsem se obávat, že se jednoho dne nemusím bezpečně dostat domů. Z předchozího jednání úřadů, kdy jak bylo vidět, se vše smetlo ze stolu, jsem věděla, že sama nic nezmůžu. Neváhala jsem a oslovila Ligu vozíčkářů, jestli by mi s daným problémem nepomohli. Ochotně se mě ujala Ing. Kateřina Poláčková, konzultantka pro odstraňování bariér. Znovu jsme si společně prošli všechna úskalí naši křižovatky a možnosti jejího řešení. Objevili jsme ještě jedno řešení, které bylo pro mne ze všech nejlepší. Tím řešením bylo udělat bezbariérový nájezd hned v ústí křižovatky na Tomkově náměstí a posléze se tak dostat po chodníku až k mému domu. Následovalo ještě několik dopisů a telefonátů ze strany paní Poláčkové,ve kterých se navrhovala bezbariérová úprava již zmíněného chodníku. Poté se nám ozvali dopisem Brněnské komunikace, ve kterém nám bylo oznámeno, že stav chodníku byl přešetřen a realizace úpravy chodníku by měla proběhnout v termínu do listopadu 2013. Při téhle zprávě se mi opravdu rozzářili oči. Jenže, nic se nedělo.
Překvapení přišlo o něco později začátkem letošního roku. Když jsem jeden den jela domů a uvažovala kudy mám tedy jet, abych co nejsnáze přejela komplikovanou část naši ulice a nepřejelo mě auto, z mých úvah mě náhle vytrhl jakýsi hluk. Rozhlédla jsem se a spatřila to, v co už jsem přestávala doufat. Realizace začala!
Dnes už se nemusím bát jet sama po naši ulici. Je příjemné vědět, že se bez problémů dostanu jak na MHD, tak i domů. Ráda bych tímto článkem poděkovala Lize vozíčkářů, zejména pak paní Poláčkové, která ty hrozné peripetie se mnou vydržela. Velký dík také patří naší pani starostce Ing. Bc. Tomšíkové za její vstřícné jednání. Všem čtenářům z řad vozíčkářů, či jinak postižených lidí chci vzkázat: „Nebojte se ozvat!“