text mail tisk
Pošli kamarádovi odkaz na stránku

Zbyněk

Když můžu, věnuju se svým dvěma synovcům. Jednomu budou tři roky, tomu staršímu už bude deset. Připomíná mi mě samotného, když jsem byl malej. Jo, dokážu být na ně i přísnější, ale jenom někdy. Spíš se snažím diplomaticky vysvětlovat. Že občas něco nejde, i když to jít má. Kdybych na ně křičel, nic moc by se nevyřešilo a kluci by ze mě měli možná tak akorát srandu. Ono je to těžké, když nemůžete ani natáhnout ruku. Deset dní po svých osmnáctinách jsem totiž ochrnul. Od krku dolů.

Stalo se to patnáctého července. Byli jsme s kámošem na zpáteční cestě z nákupního centra, když jsme dostali smyk. Narazili jsme autem čelně do domu. V tu chvíli jsme jeli jen asi sedmapadesát kilometrů v hodině. A byl jsem připoutaný. Měl jsem nejspíš ale moc nízko opěrku hlavy a poranil si o ni krční páteř. Nešťastná náhoda? Dá se to tak říct. Podle lékařské zprávy jsem byl celou dobu při vědomí, ale mám okno. Probral jsem se až po operaci. Co se mi v té chvíli honilo hlavou? Nic zvláštního. Jako sportovec jsem byl na různá zranění zvyklý. Můj plán byl dodělat školu a pak se věnovat naplno fotbalu. Chtěl jsem hrát profesionálně. V srpnu jsme měli jet na dovolenou, jenže místo toho jsem byl v nemocnici. A pořád se nehýbal. Tehdy mi došlo, že tohle asi nevyléčím jen tak. Nakonec trvalo déle než rok, než jsem se mohl vrátit domů. Asistent z Ligy vozíčkářů mi začal pomáhat hned první den po návratu. Krmí mě, převléká, stará se o mou hygienu. Musí mi pomoci do vozíku a z vozíku, musí mi utřít nos a ještě plno dalších věcí. Výjimečně jej potřebuji jen jednou za půl hodiny. Mnohem častěji jej potřebuji každých pět minut. Být zcela odkázaný na druhé je hodně náročné. Díky asistenční službě mám ale jistotu, že je stále někdo nablízku. Díky tomu, že za mnou denně dochází do bytu, nemuseli rodiče dát v zaměstnání výpověď. Mimochodem, asistent mě doprovázel i na univerzitní přednášky a zkoušky. Složil jsem totiž maturitu a následující rok si podal přihlášku ke studiu ekonomie na vysoké škole. Fotbalistou jsem se nakonec nestal, zato jsem pan inženýr. Pracuju díky internetu z domu jako konzultant v oblasti dotací. Sport mi ale pomáhá pořád. Naučil mě kdysi vyhrávat a taky snášet porážky. I když ta první možnost je lepší.

© ligavozic.cz, 2012 Nahoru